1.část
Bylo ošklivé deštivé ráno. Kapky deště s pravidelnými rytmi pleskali o průhlednou střechu autobusové zastávky. Katka se podívala na hodinky. Bylo téměř půl deváté. Katka se otřásla chladem a přivinula si buddu těsněji k tělu. Postávala tu už dobou čtvrt hodinu. Byla celá ztuhlá a nohy měla jako kus ledu. Byla by si sedla kdyby však nějací kluci nestrhly lavičku. Kde jen může být? Přemýšlela Katka. Na zastávce byla úplně sama. Bylo jí divné, že od doby co vyšla z domu neviděla ani človíčka le později si řekla, že jen blázen by chodil v tomhle slejváku ven. Konečně přijel autobus. Katka sebou trhla. Řidič otevřel dveře a pustil Katku dovnitř. Při placení už Katka zahlédla v zadních sedačkách sedět Káju. Ani nepřemýšlela a spěchala uličkou k ní. Kdyby každá nebydlela v jiném městě nastupovaly by společně takto však má Kája povinost držet pro Katku místo. Dívky se hlasitě pozdravili. V autobuse bylo horko takže si Katka svlékla kabát. ,,To máme ale deštivé jaro." nakopla řeč Katka. Ani nečekala na odpověď a pokračovala ,,Tak co se ve stáji změnilo když jsem tam teď pár dní nebyla?" Katka byla minulý týden nemocná takže i chtěla zjistit jestli všechno šlape ve starých kolejích. ,,No nic moc nového se nestalo ale dnes by měl nastoupit nový pomocník a zároveň člen našeho skromného JZO." ,,JZO?" podívala se Katka nechápavě n Káju. ,,No vždyť víš JZO jako jezdecký oddíl." vysvětlila Karolína. ,,Jo no jo. Teď jak jsem byla pořád doma jsem vyšla ze cviku." Katka s Kájou ještě chvíli probíraly ty klasické holčičí věcičky a za chvíli už byly na místě. Venku se během jízdy trochu vyjasnilo a i pršet více méně přestalo. Děvčata hned zaběhla do stáje a za minutku už se každá vítala a mazlila se svím koněm. Za nějakou dobu byli jejich svěřenci vyhřebelcovaní, najedení a šťastní. Když dívky skončily chtěli si jít pro sedla aby se mohly projet. Šli tedy k věšáku na sedla a byly zabrány do tichého rozhvoru. Když najednou se před nimi objevil vysoký hnědovlasý kluk s milým výrazem v tváři. ,,Ahoj holky my se ještě naznáme že? Tak tedy já jsem Dominik a vy?" Dominik si potřásl rukou s Karolínou a poté se obrátil ke Katce. ,,Jsem Káťa moc mě těší ." vykoktala ze sebe Katka a nemohla k Dominika spustit oči. Také Dominik při pohledu na Katku strnul. Chvíli se jen tak drželi za ruce a dívali se na sebe. Kata se však rychle probrala z mrákot, pustila Dominikovu ruku a oznámila mu, že se zrovna jde projet na koni takže už musí jít. Jakmile však Dominik zmizel v jednom z boxů Katka s Kájou se málem složili k zemi.
O chvíli později už dívky seděli každá na svém koni a šli krokem po rozlehlé louce. Často střídaly chody a několikrát si dali nějaký ten menší závod. Většinou však vítězila Katka. Dívky si povídali a beze spěchu chodili krokem sem a tam po lukách. Jejich řeč zalétla i k Dominikovi. ,,Teda Katko viděla si jak se na tebe díval? Možná se do tebe zabouchl." ,,Ale Kájo proč by se takovej hezkej kluk měl zakoukat zrovna do mě." ,,Určitě se do tebe zabouchl neviděla si ten zamilovanej výraz?" ,,Tak se tváří spousty lidí a nemusí to znamenat zrovna lásku jsi s tím už trochu otravná Kájo." Na to se obě hlasitě rozesmály. Najednou už však byl se smíchem konec. Zpoza malého lesíka vykráčela Tereza. Měla na sobě růžové květované triko, světle modré džíny a růžové boty. Seděla na své klisně a kráčela si to přímo ke Katce. ,,Ty máš takovou drzost mi vlézt do cesty?" optala se nafintěným hlasem Tereza. ,,Já ti do cesty nevjela to ty si sem zahnula." ohradila se Katka. ,,Samé výmluvy." osopila se na Katku Tereza. ,,Eee Kači? Myslím že Primus má něco s nohou." vmísila se do rozhovoru Kája. ,,Dobře raději z něj slez a půjdeme zpět do hřebčína." udala instrukce Katka a odvrátila se od Terezy. ,,Ccc doufám že je to vážný." zassyčela za nimi Tereza. Katka se zastavila a zaťala pěsti. ,,Snad ten kůň brzy zemře aby bylo ve stáji více místa pro mého dalšího koně." špitla jakoby náhodou Tereza.
Tato část ještě není dokončena ale budu se snažit aby byla hotova co nejdříve